Příběh Nancy, opatrnost na sociálních sítích – část I.

Můj příběh začal velmi jednoduše….

Dostala jsem žádost ze sociální sítě o přijetí přátelství. Nějaký čas jsem tomu nevěnovala pozornost, vzhledem k mé „busy“ emailové komunikaci. Všimla jsem si toho, až přišla další a další urgence a aniž bych zkoumala, koho si do svého soukromí pouštím, odklikla jsem „žádost o přijetí“. Byl to na první pohled mladší muž, profesionální foto, pocházející z Anglie, pracující v USA, zajímající se o Forbes, Rockway aj. …

Asi po týdnu mi přišla na tuto sociální síť informace o tom, že dotyčný zde hledá dlouholetého přítele, kterého nemůže najít a touto cestou narazil na mě a při té příležitosti mě oslovil. Poděkoval za přijetí a zeptal se mě jak se mám.

Ze zdvořilosti jsem odpověděla, že dobře a že mu přeji hezký den. Z mého pohledu to bylo vyřešené.

Najednou přišla od téhož neznámého muže další zpráva:

Dobré ráno. Rád Vás slyším. Kromě krásného vzhledu máte stejně příjemný a zajímavý profil osobnosti, obdivuji Vás. Vlastně jsem narazil na Váš profil náhodou, hledal jsem zde svého starého kolegu. Upřímně řečeno, budu velmi potěšen, pokud se seznámíme a staneme se přáteli. Bude mi příjemné komunikovat s Vámi…máte velmi zajímavý profil. Máte mobilní aplikace? Dovolte mi přidat se. Díky moc, rád Vás zase uslyším…

Konec konců, kdo by dnes neměl mobilní aplikace, že? Vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost a věnovala jsem se své práci. Utekly asi 3 dny a mladý muž mě opět vyzval ke spojení a poslal rovnou svoje telefonní číslo. Jednalo se o profesionální síť a bylo by zde na místě sdělovat kontakty. Poskytla jsem mu tedy na oplátku svoje číslo a komunikace mezi námi začala formou krátkých frázových sms zpráv, které postupně během pár dnů zesílily svoji frekvenci, ale pořád to bylo jen v roli informačních zpráv, až najednou přišla informace jiná. Moje žena zemřela, mám malého syna, na což jsem pochopitelně i já reagovala zdvořile, že je mi to líto. Nicméně příběh se začal odvíjet v polovině listopadu 2017. Sms zprávy přicházely ráno, přes den, na dobrou noc a tak to stále pokračovalo, až mi asi po dvou týdnech napsal, že se do mě zamiloval. Na takové sdělení už musíte nějak reagovat a já odpověděla úsměvně. Nechtěla jsem se do toho více zaplétat. Víte, bylo to fajn slyšet, ale tento muž vůbec asi netušil a ani dodnes netuší, že já jsem nohama na zemi a s mozkem v hlavě.

Nicméně příběh pokračoval dál.

Stihli jsme si vyměnit spoustu osobních informací ohledně svých dětí, práce a běžných starostí. Nastaly Vánoce a přišel nový rok a každý jsme se vrátili do své reality, jen komunikace nabírala stále více a více na síle. Požadoval moje foto, podotýkám celé postavy, ačkoliv jsem měla fotografii ve svém profilu na síti. Najednou jsem cítila, že už je to jiné, což mě utvrdilo i v tom, že se lehce začal ztrácet v komunikaci mezi námi. A to bylo to, co mne vlastně začalo svým způsobem zajímat, přitahovat a lákat. Probudilo to ve mně zájem sledovat vývoj jeho chování v této situaci. Nikdy bych tento úmysl neměla, ale jeho jednání bylo tak zvláštní a specifické, že jsem začala reagovat na jeho situace. Později jsem to pojmenovala následně a také jsem mu to i napsala: hraji tvoji hru a jsem jednou z tvých hráček, což mi vlastně odsouhlasil slovy (yes I know, honey), ale myslím si, že úplně nepochopil, co tím v tuto chvíli mám na mysli. Komunikace ale probíhala v angličtině a tak jsme si museli občas nějaké věci ujasňovat, ale bylo znatelné, že se z 90% chápeme. Tím, že mě, podotýkám, po 14 dnech chatu začal milovat, začal lehce naléhat na to, zda ho miluji i já. Já si ho oblíbila, vyplňoval mi čas chatováním a poskytoval mi společnost. Přiznávám, bylo to svým způsobem vážně sexy. No a to u něho spustilo pohon na všechny čtyři.

Byl to stav beztíže, bezpodmínečný a bez jakýchkoliv předsudků, protože se vůbec neznáme. A v tom to právě je! Už víte, že píšu o virtuálním vztahu a lásce. Můžete komunikovat volně, psát si co cítíte, nepřemýšlet o ničem, sdělovat a přenášet pocity bez zjevných důsledků na cokoliv.

Najednou čtete, že mu někdo nezaplatil faktury a že se z toho hroutí a neví jak dál. Tak si říkáte, má to být pouze informace nebo po mně něco chce? Může tímto zjišťovat moji finanční situaci, sondovat jak se zachovám. A tak přemýšlíte. O co mu vlastně jde? Zjišťuje, zda jsem schopna pomoci? Čeká, že mu nabídnu peníze?
A tak jsem mu sdělila, že i já jsem zrovna přišla o velké peníze. Najednou naše komunikace utichla. Byly situace, kdy se prostě ztratil a to často i uprostřed komunikace a mně to připomínalo vždy situaci, jako když stisknete na klávesnici tlačítko „Escape“.

Pokračování příště….