Jelikož se z naší nabídky produktů stává tak trochu guláš (ano, je to skutečně proto, že nabízíme stále více služeb), rozhodli jsme se udělat malý přehled, který vám napoví, kam jít v jakém případě. A protože chceme, abyste u tohoto čtení alespoň neusnuli, ideálně se i pobavili, vytáhli jsme pro vás reálné situace z kanceláře Partnerstest – vše samozřejmě anonymně. Jsem si jistý, že nejeden z vás se s následujícími svízelemi ztotožní.
Panic je na nic
Je pátek ráno, den teprve začíná, nikdo již nečeká, že by do konce týdne přišel nový pacient. Přesto se u dveří objeví, muž, 35 let, s delikátním problémem. Pacient je sexuálně nezkušený (panic), ještě se nikdy nelíbal, má vadu řeči (koktá), z žen má strach. Je smířený s tím, že po zbytek života zůstane sám. Přesto se chtěl ještě pokusit něco s tím udělat – byl připraven zkusit sex za peníze, aby se osmělil a našel vztah k ženám. Jeho známá naštěstí včas zasáhla a poslala ho k nám. Pacientovi jsme dali vyplnit SingleTest, který mu ve výsledku zřejmě dodal potřebné sebevědomí a vědomí o vlastním vztahovém potenciálu. I pro naše psychology bylo až skoro neuvěřitelné, když tento muž přišel o pět týdnů později se svojí přítelkyní – prý na kontrolu, jestli je vše v pořádku. Od té doby pravidelně dochází do naší partnerské poradny pro páry!
Důvěřuj, ale prověřuj!
Druhý příběh se týká mladé slečny, která se dostala do křížku s nevěrou. Pacientce bylo 23 let, se svým přítelem se nově sestěhovali, vše klapalo tak, jak má, přesto se pacientka necítila náležitě šťastná – přišla k nám sama. Zamilovala se totiž do jednoho staršího ženatého muže (35 let), který jí na rovinu „vyklopil“, že nechce od své ženy odejít kvůli dětem, má pouze zájem o občasné „rozptýlení“ a dopisování. Mladá pacientka se ocitla v takovém zoufalém stavu smíšených emocí, že když za námi přišla, museli jsme ji notnou chvíli uklidňovat, než nám byla schopna povědět svůj příběh. Aplikovali jsme rovněž SingleTest a vyzvali ji, aby přišla se svým přítelem do naší poradny pro páry pod záminkou diskrétnosti. Není to tak dlouho zpátky, na výsledky si tedy budeme muset počkat.
Poslední dobou k nám chodí čím dál více homosexuálů – jsme rádi, že i nová poradna pro homosexuálně zaměřené funguje! Výše jste sami mohli vidět, že i když jsou lidské situace trapné až na půdu, vždy se s nimi dá něco dělat. Pokud jste tedy ještě neposbírali odvahu, neváhejte a doražte k nám!
Dobrý den, potřebovala bych poradit, už si sama nevím rady. S manželem jsme spolu 15 let. Posledních několik let jsem zaregistrovala, že mě přestal oslovovat jménem, nepoužívá ani žádné jiné oslovení. Ze začátku vztahu mě oslovoval, říkal mi zdrobněle Leňulko. Nyní jeho konverzace se mnou vypadá takto: „Můžeš mi podat…“, „Pojď se podívat…“ apod. Poslední dobou mi to vadí čím dál víc. Navíc jsem si všimla, že jiné lidi nemá problém oslovit. Naši dceru normálně oslovuje, když na ni mluví. Před několika lety oslovil švagrovou, kterou ani nemá v lásce „Evi“ až mě píchlo u srdce. Čím dál víc mi vadí, že neslyším své jméno. Jsem nyní v domácnosti, pomáhám dceři s postiženou vnučkou, takže mám míň kontaktů než dřív. Moje děti mi říkají „mami“, vnučka „babi“, „Leni“ mi říkají jen moji rodiče a kamarádky. Hrozně mě to mrzí, ještě když třeba vidím, jak krásně se oslovují moji rodiče „Helenko a Pepíčku“. A já svého muže normálně oslovuji jménem. Hledala jsem vhodnou příležitost, kdy budeme v příjemné náladě a řekla jsem mu, že mi to oslovování schází. Napřed se naštval, pak řekl, že o tom popřemýšlí. A nic. Pak jsem se po nějaké době opět ozvala, tak mi ráno začal říkat „Dobré ráno Leni“ s velkým důrazem a pak celý den zase nic. Tak jsem to téma po čase opět nahodila, řekla jsem to opět pěkně, žádné naříkání nebo nadávání. Jen že mi to chybí. A on se naštval, změnil náš víkendový program a odešel pryč z domu. Nevím, co jsem udělala špatně, jen jsem se ho zeptala, v čem je problém, proč to nejde. A cítím se, jako bych něco hrozného provedla. Ale taky cítím, že už mi to tak vadí, že takhle nemůžu normálně v rodině fungovat. Můžete mi prosím poradit, jestli je nějaká cesta?
Děkuji za odpověď.
Lenka
Vážená pani Lenko, váš problém není až tak neojedinělý. Já váš případ neznám, tudíž vám nemohu jen tak jednoznačně dát návod na řešení. Nicméně, co vnímám, je to, že si pán manžel zřejmě něco řeší., může mít rozpady ze stagnace vztahu a jeho otupění, a to z mnoha důvodů. Podle vašeho sdělení nepoznám, zda domov opustil dočasně či trvale…..
Moje rada zní:
– zeptejte se ho, zda ve vztahu hodlá setrvávat či nikoliv a věřte, že není ostuda vztah ukončit i po letech soužití. Zde mají lidi problém vzdát se majetku, aniž by ho vyvážili spokojeným životem, byť sami za sebe. Lidi ve stagnujícím vztahu si vůbec neuvědomují, že žijí„cizí, prázdný život“ a dobrovolně setrvávají ve vztahu „vězení“, aniž by se na vztah podívali z hlediska pragmatiky, perspekvivy a budoucnosti a šli dál svojí cestou. Dalším problémem je, že si lidi neumí život bez partnera představit a jít to řešení cestou změny či rozchodu. Tím se připravují o nové příležitosti ve vztazích.
– Mohu vám nabídnou osobní konzultaci, pokud chcete tuto vaši situaci řešit.
V úctě Eva, 777022543.
Dobrý den, potřebovala bych radu, protože sama nevím, co dál. S partnerem jsme něco přes rok a náš vztah je téméř harmonický. Partner je velice hodný, pozorný, milující a také klidný – žádné hádky, výčitky, vždy se dokážeme na všem domluvit. Bohužel to jediné, co nefunguje je sex (ze strany partnera). Snažím se být chápavá, tolerantní a nic nevyčítat. Často se stává, že se vymlouvá na únavu z práce, hlad, přejedení, horko atd. V tom případě to přecházím, neřeším a zkouším to další dny. Nicméně partner na sex nemá chuť vůbec, prý to takto má už začátku sexuálního života. Také má problém s erekcí, s vydrží atd. Vzhledem k tomu, že v posledních týdnech odmítá sex skoro vždy, snažím se s ním více mluvit a přesvědčit ho o tom, že to možná není úplně v pořádku a že by bylo dobré zajít si na vyšetření. To bohužel úplně odmítá, ale už je aspoň schopný se o této možnosti aspoň bavit. Každopádně je pořád přesvědčený, že je to naprosto normální a má to tak spoustu mužů. Nikdy v minulosti jsem toto řešit nemusela. Nerada bych to řešila rozchodem, protože jsem jinak ve vztahu opravdu spokojená. Má otázka zní, je to opravdu normální a mám to vzít jako realitu a smířit se s tím, pochopit to? Nebo se mám snažit partnera postupně přeci jen přesvědčit k návštěvě odborníka? Předem děkuji za odpověd.
Petro, asi vás nepotěším, ale píšu úplně na rovinu. Partner bude nejspíše asexuální typ a z vlastní zkušenosti i zkušenosti klientek máte 3 možnosti:
a) žít vztah brácha a ségra, ale to dlouho nevydrží a stejně si najdete jiného partnera, což je logické a budete se navíc nyní ve vztahu cítit tzv. nejsem mu dost dobrá, nepřitahuji ho, nevzrušuji ho a to vás bude těžce ubíjet, což se děje již nyní;
b) odejít ze vztahu hned, neb ač si to myslí partner jak chce, tohle je od něho sobecké, nemůže vás držet ve vztahu, který nefunguje na intimní rovině. Sex je ve vztahu klíčový a to nemluvím o souložení, ale intimitě!
Partner si top vůbec neuvědomuje, ale jako ženu vás totálně likviduje, což poznáte až později, rok není dlouhá doba, ale za 3 roky se budete vnímat odmítaná, což je už nyní., Jeho jednání je sobecké, měl vám to říci na začátku vztahu, že chce vztah bez sexu. Samozřejmě je mnoho způsobů, jak ženu trvale udržovat sexuálně spokojenou i bez soulože.
c) najděte se se svolením partnera “ Partnera“, který jeho stránku absence vyplní, ale to nebude s trojúhelníkem souhlasit, protože je sobec a nevnímá vaše touhy a potřeby. Máte svoji cenu a jste logicky žádostivá a potřebná se milovat a být milována i na stránce fyzické. Já bych volila alternativu b), právě z toho důvodu, že vím, o čem mluvím.
Takže za mě přímočaré, ale pravdivé. Dejte vědět, jak to dopadlo:) Eva
Pro další vztah vám doporučuji test, kde je i oblast sexuální roviny.
Dobrý den, našla jsme si přítele, který má dvě děti z prvního manželství. Žijeme spolu. Děti má ve střídavě péči. Je jim 10 a 7. Vycházím s nimi jako kamarádka. Nic po nic nechci. Uklízím, vařím, pecu, když mají přijít, peru jim, občas se s nimi učím. Občas jin jen tak něco koupím. Na vánoce a narozeniny je to samozřejmost. Mám je ráda a respektuji je. Ale občas mi vadí partnerovi výchova. Dívce je 10 let a myslím, že by měla mít povinnosti. Alespoň vynést kos třeba. Nic, co by ji vzalo dětství nebo ji ublížilo. Ale partner to vidí jinak. Co ona mu rozkaze, to pro ni udělá. Nic u něj nemusí dělat. Neumí si připravit ani obleceni nebo se nějak vystrojit sama ven. Neustale rozkazuje, ať ji přítel něco podá nebo dojde nahoru do pokoje pro pyžamo, nabije mobily udělá pití a tím myslím, že opravdu rozkazuje. Dnes už jsem se trochu ozvala. Hadala se s tátou, který na ni vyjel, že je drzá a brečela. Dala jsme ji nový mobil jen tak a ona měla řeči, že je stejně z roku X a že ho nechce. Tak jsme řekla že si ho tedy nechám. Jen to. Nic víc. Na to se ona zase rozbrecela a přítel mi vynadal, že se s ní snaží usmirit, ať nebreci a já tomu takhle ještě přidám. Nicméně nebere v potaz, že se mě to mohlo taky dotknout a na chvilku jsme si myslela, že mám právo taky něco říct. Nic ošklivého jsme nechtěla říct. Jen to, že by si toho měla vážit, že není moc děti, co jen tak dostanou nový mobil. Přítel na mě začal opět útočit, že mi jeho děti vadí a že ať si vymyslím náhradní program, až tady budou a že s nimi být nemusím. Nechci je nějak vychovávat ale starám se o ně. Mají stridavou péči a jsou u nás dost často tak se chci jen zeptat, zda mám také právo do toho občas mluvit. S partnerem plánujeme dítě. Nedávno jsme potratila. Hrozně se bál, abych nedělala mezi dětmi rozdíly a starala se dal o jeho. Ale zdá se mi, že on je ten jediný, kdo bude dělat rozdíly a bude mě neustále hlídat, abych náhodou jeho děcko nenapomenula. Což se ale stane. Svoje dítě budu taky napominat a hubovat mu a následně se o něj starat. Tím neříkám, že jeho chci hubovat ale nechci se bát je napomenout, abych pak následně nebyla napadana, že je nemám ráda. Dnes komunikoval s jejich matkou. Shodli se, že je dcera drzá a měla by začít s nějakými povinnostmi u otce. U matky už povinnosti má. Když já to potvrdila, že si myslím to samé a že já už dávno měla povinnosti, tak to nebral. Prostě nevím, jak s ním vycházet. S jeho dětmi jsme stejně jako on. Starám se. Když tam jsou, tak svůj volný čas podřizuju jim ale nevím, jestli to. Mám zapotrebi. Nikdo si. Toho neváží. On sám by nevlastní děti nesnesl. Neuvědomuje si, jak to může vypadat z mého úhlu pohledu.
Dobrý den, vaše situace je nelehká, ale je řešitelná.
1) je potřeba si jednoznačně vyřešit role vás dvou, vůči jeho dětem, předci jenom jsou to pro vás děti navíc a není to jednoduché,
2) pokud nebude souhlasit s tím, aby jste zasahovala do výchovy a měla názory, neměl by partner požadovat vaši péči o ně, vaření a praní apod. Toho by se měl plně zhostit sám. Pak pochopí, že pomoc holky bude nutná a vítaná a změní postoj.,
3) holčička je dost umanutá a zkouší manýry, co ji projde a neprojde, a pokud je tatínek jako ovladač a vy nemůžete zasáhnout, je vhodné si tohoto nevšímat, nepomáhat a obrnit se. Nevím, zda ony bydlí u vás, nebo vy u něho, ale každopádně není vhodné aby vám holčice vedla vztah. Když přibude další dítě, bude toho na vás hodně a střetům se nevyhnete, proto je. nutné nastavit si pravidla a role.
S pozdravem, Eva
Dobrý den,
nevím, kdy to začalo. Vyčítám si, že jsem tu změnu nepostřehla, ale partner se přiznal asi před dvěma měsíci, že neví, jestli v našem vztahu vidí budoucnost. Svěřil se, že je to možná tím, že sám neví, co vlastně chce. Když se ho zeptám, jestli je šťastný, tak řekne, že ano…ale asi ne na 100%, protože jinak by to neřešil. Místo, aby si se mnou promluvil, tak se uzavře do sebe. Na druhou stranu se i svěřil, že ho to bolí, že mě má stále opravdu rád a že mi nechce ublížit. Nevím, co mám dělat. Jsme spolu třetí rok a doteď bylo vše v pořádku. Dokonce jsme vydrželi i půl roku vztahu na dálku. Prosím, můžete mi poradit, jak máme situaci řešit? Co nám může pomoci se přes tuto, doufám, fázi dostat?
Děkuji za odpověď.
Kateřina
Katřino dobrý den, moc indicií sice nemám, ale pokusím se vám odpovědět:
– může se jednat jen o jakou si krizi a stagnaci ve vztahu, což by mělo přejít, pokud si skutečně společně vykomunikujete, co ho trápí, ale zejména si to všechno pojmenujete.,
– ve vztahu se mohl objevit i někdo jiný – pak platí doporučení. viz. výše.,
– vztahu chybí potřebná energie – matrix, který partnery spojuje a kteří se k sobě navrací. Na to, abych vám to mohla říci, bych ale musela mít váš test. V případě, že oba bude vládnout stejným druhem energie, je lepší ze vztahu odejít a hledat si vhodnější protějšky. I když v takovém vztahu zůstanete, můžete vztah naplnit a bude to hezký „kompromis“, ale pořád mu bude něco chybět a jeden z vás bude čas od času něco hledat a zažívat určitou míru nespokojenosti. Metrix je jiná hloubka, která činí vztah šťastným z dlouhodobého hlediska. I když hádka proběhne i v tomto typu vztahu, vztah má jiný rozměr: jak říkám “ z hůry dáno, požehnáno“.
V úctě, Eva
Dobrý den, jsme s mužem více jak dvacet let. Celý život jsme si hráli, nevím, jestli ty hry mám vyjmenovávat, asi na tom nezáleží, ale oba máme stejný pohled na život. Je to fajn. Ale furt nemáme děti. Před čtyřmi lety jsem mého muže konfrontovala s biologií. To mi bylo 35 let (jemu 36). Říkám, hele brouku, pojď si promluvit. Ty můžeš mít dítě třeba i v padesáti, ale já ne. Jak to uděláme, pokud dítě chceš. A on že chce. Jenže on se poslední tři roky zamiloval do potápění. Stal se instruktorem. Totálně ho to chytlo. Zjistil, že ho baví učit lidi. V týdnu není doma, protože učí teorii, nebo bazény. O víkendech není doma, protože jezdí se svými studenty do lomů, nebo k moři. A mně utíká čas. Já mu to přeju (bez ironie), ale do háje, bude mi 40 let. Mám tak dva roky na to mít dítě. On není zlý, je hodný, nechci jiného chlapa. Ale to dítě, to je problém, nevím co mám dělat. Díky Lenka
Paní Lenko, odpověď je zcela jednoduchá a pragmatická: nevím sice na co čekáte, pud se manžel k dětem neodhodlal, nikdy se neodhodlá. Možná je moje odpověď velmi tvrdá, ale žena, která chce a touží po dítěti, si ho jednoduše opatří. To je zákon přírody a není to hra. Vy jste sice s manželem celý život hráli, jak píšete, ale otázkou je k čemu to vedlo. Možná by stálo za to, jen o víkendu s ním, ať zjistíte, kalou máte konkurenci. Právě, bude vám 40, tak se prostě rozhodněte na základě priorit, dítě ano /ne s tímto mužem? ano/ne? Jste předci dospělá ano či ne?
Každopádně fajn den a vězte, že tohle je jen o vás, vy si určujete svůj život a je na vás s kým to bude. Eva
Děkuji za rychlou reakci. To je až překvapení. To, že jsme si hráli jsem myslela tak, že pro nás byl (a je) život zábava. Pro nás oba. V tom jsme zajedno. Já to začala řešit až ve 35 letech, protože zkrátka žena je limitována věkem.
Já chápu, jak jste to myslela, ale nebudu si pořizovat dítě jinde. To by mi naopak přišlo nedospělé. Chci férový vztah. Mějte se, Lenka
Lenko, dekuji za koment, jistě pomůže i jiným ženám. Mít dítě s jiným mužem a zůstat ve vztahu, tak to nebylo myšleno, takže váš názor je v pořádku. Sama poznáte, zda touha mít dítě je silnější, než vztah bez dětí a plně si užívat života a partnera. Obojí má své. Ze své praxe se několikrát stalo, že žena prošvihla svůj okamžik a muž, který dítě nechtěl si ho posléze pořídil. To je prostě příroda a osudovost. Eva.
Dobrý den, můžete mi prosím poradit v situaci, která trvá už několik měsíců. Mám v práci kolegu, který na mě skoro vůbec nemluví( s ostatními je ale velice vtipný a je s ním legrace) za to na mě dlouze upřeně kouká. A já jsem se do toho zamotala. Dříve bych si toho vůbec nevšimla. Teď se mi líbí a také se mi líbí ta jeho energie a vidím v něm chlapa rozhodného chlapa na svém místě, který mě okouzlil. Při prvním firemním večírku se nabídl a doprovodil mě domů. Měl upito, ale věděl co dělá. Asi za měsíc se na mě podíval tak, že jsem se do něj zamilovala. Jak jsem zjistila je ženatý. Na dalším večírku jsme se dobře bavili. To ale začal navrhovat, hladil mě a že bysme spolu mohli jít domů a z řečí jsem pochopila, že by rád měl sex. Že má sice paní a že by do toho šel. Já jsem ale nesouhlasila. Přeci jen ho mám ráda a takhle rychle bych si to nepředstavovala. Ale velmi mě přitahuje. V sms jsem se mu omluvila, zda jsem něco nepokazila. On ale dál nekomunikuje. Jen se na mě zase nadšeně díval. Já bych si představovala, že si všechno vyříkáme a řeknu mu co cítím. Ale psát mu nemůžu. Měl by i on mít zájem komunikovat. Mě ta situace trápí. Jsou v ní moje emoce. Nevidím jasně. Prosím co si o tom myslíte?
Martino, dobrý den, na tento dotaz je mnoho odpovědí a doporučení, v každém případě mám jedno. Tento muž je typ „loudila“. On si počká, až se žena, samice prostě chytí, neb ví, že je citově nenaplněná a tito muži umí tohle dobře vycítit a patřičně zaujmou postoj, o kterém vlastně píšete. Je to jako hra na kočku a myš, neboli, počkám si, nemám co ztratit. Možná na vás působí rozhodně, ale ne charakterně. Tohle je typ muže, který byl, je a bude takto nastaven a vy jste jen jedna z mnoha na jeho cestě. Je jen na vás, zda tohle chcete, či ne. Zachovala jste se dobře a ponechala jste si svoji úctu. Nemáte se mu hlavně za co omlouvat. Máte svoji hodnotu, ale je zřejmé, že nyní nejste citově naplněná, a tak v něm vidíte, něco jiného než je. V každém případě zvažte, zda vám člověk, který je ženatý a podvádí manželku stojí za to, neb každý rozchod, je emočně náročný a on to tak bude mít vždy. Je to jeho způsob chování. Nejdůležitější je mít sebeúctu, i když vás to možná láka, jste zamilovaná, ale později to uvidíte jinak. Otevřete nitro jinému muži a buďte si sebejistá tím, že přijde.
Mějte hezké Vánoce! Eva