Trháte si vlasy ze své „drahé“ polovičky? Nevíte, jak zachránit svůj vztah? Mnohé z vás trápí žárlivost, ptáte se na zamilovanost, řešíte vztah na dálku… Takhle by šlo pokračovat nejméně dvě hodiny, jelikož lidský rod musí čelit mnoha svízelným a bolestivým situacím. My jsme si toho vědomi, a proto jsme vytvořili místo, kam všichni, již se rozhodli se svým trápením konečně něco dělat, mohou přijít pro odbornou pomoc podávanou z rukou renomovaných psychologů – vytvořili jsme poradnu pro páry.
Už zase?
Ano, sice se zdá, že se v poslední době s našimi poradnami roztrhl pytel, vězte však, že se jedná o snahu o dosažení plnosti naší mozaiky nabízené pomoci ve vztahu k široké poptávce, která přichází jak od „single“ jedinců, tak právě párů, dále však i od homosexuálů, manželů a dalších. Vedle naší poradny pro homosexuály a nové poradny pro páry vypadá každá další jako ošklivé káčátko (dánská kultovní pohádka, moc pěkné čtení, doporučujeme). Proč?
Protože vztahy (ne)jsou věda!
Projekt PartnersTest je založen na vypilované, ověřené metodice určené pro psychoanalytické osobnostní testy. Stanovuje jasné cíle, odpoví vám třeba na otázky: „Hodíte se vůbec k sobě?“ nebo „Neničí váš vztah nezdravá žárlivost?“. Mnoho z vás nám psalo o problémech se zatajováním mileneckého vztahu. Milenecký vztah je tedy problém velmi frekventovaný – naše poradna je možnost, jak zajistit, abyste mohli vést šťastný sexuální i romantický život bez výčitek svědomí a rozdrásaných nervů.
Děkujeme
Chodíte za námi s partnerskými krizemi a my jsme za to moc rádi! Vyčlenění naší nabízené pomoci na kousky podle všech barev duhy je to nejmenší, co lze učinit, aby Země byla šťastnějším místem k životu. Možná se jedná o velikou až třeba drzou ambici, ale bez velkých cílů není vítězství! A také nezapomínejte, že jednodušší už to nebude…
Dobrý den, minulý rok jsem potřebovala s něčím pomoct a kluk, který se mi líbí se mi ozval, že mi pomůže, tak jsme si vlastně začali psát a vždy, když jsem něco potřebovala, tak mi rád pomohl… Psali jsme si asi čtvrt roku a najednou napsal, že nechce, abych si věci špatně vykládala a abych si myslela, že je něco jinak, než ve skutečnosti.. (Do tohohle momentu to ale vypadalo, že ho nějakým způsobem zajímám, už i to, jak o mně mluvil s jeho a mými rodiči, vždy mě pozdravoval a když jsem se zeptala, zda ho třeba mým psaním neotravuji, tak on že vůbec ne).. To už jsem si uvědomila, že to nemá asi cenu, ale nevzdávala jsem to a občas mu napsala, jak se má atd.. Někdy psal úplně v pohodě a najednou, jako by mu to vadilo, že mu píšu.. Začátkem léta jsem ho pozvala na první zábavu, kde jsme se trochu bavili a začali se i více poznávat, protože do téhle doby jsme se moc nepotkávali osobně, ale jen si psali.. Po dvou týdnech jsme šli opět na zábavu, kdy jsme se šli spíše projít a bavili se o všem možným(odešel od kamarádů a šel se mnou se projít) .. Před tím, než jsme šli na tu zábavu jsem se zeptala, jestli s ním můžu o něčem mluvit a on, že jasný… Jenomže venku se mě zeptal, co jsem mu chtěla a já nevěděla, jak mu to říct, že ho mám ráda, tak jsem řekla a trapně se vymluvila, že je to asi jedno a procházeli jsme se dál.. On cestou hlídal čas, abych byla včas doma. Druhý den jsem se odhodlala a tak nějak mu naznačila, že ho mám ráda.. On mi řekl, že ať se nezlobím, ale že mi na to nemá co říct a neví, co vlastně bych od něj měla čekat a co chci slyšet, tak jsem mu odpověděla, ať to neřeší… Řekl mi, ať na něj nejsem naštvaná a já mu napsala omluvnou zprávu a ať na to zapomene, že jsem mu to prostě už potřebovala říct..Teď nedávno jsme byli na zábavě, na kterou se mnou chtěl jít on sám.. Po nějaké době jsem mu napsala, proč by tomu nemohl dát šanci a on že o tohle nejde, ale že je ve hře příliš a není to s ním lehký.. Na to jsem mu odepsala, že lehký to není přece s nikým a on odepsal, že můžeme slovíčkařit, což vlastně moc nevím, co je? Prý mi to chtěl říct a odůvodnit nějak normálně, ale poté už nic k tomu nenapsal.. Já mu řekla, že kdyby chtěl, tak by to šlo zkusit a on že asi jo, ale neví, co má víc dělat.. Nakonec se za všechno omluvil a já nevím, co si o tom všem myslet.. Myslíte, že bych to ještě měla zkusit? On se totiž asi jen bojí to dát najevo, nebo vážně nevím, co tím myslel????♀️
Dobrý den, z vašeho příběhu je patrné, že o vztah zatím stojíte především vy sama. Vypadá to, že jste velmi mladá dvojice. Podle toho, co popisujete, je to už v samém začátku komplikované, jak citujete: Po nějaké době jsem mu napsala, proč by tomu nemohl dát šanci a on že o tohle nejde, ale že je ve hře příliš a není to s ním lehký. Doporučuji zůstat v rovině – kamarád/ kamarádka, a pokud hledáte vztah, zaměřte se na jiné kluky. Tento kluk, z nějakého důvodu (on ví proč) do vztahu nechce a měla byste to respektovat. Někdy je to i proto, že se se to momentálně nepotkalo v čase. Běžte tedy dál a sama uvidíte, co toho bylo příčinou. Nemá cenu stát na svém a dávat šanci něčemu, když to druhý tak nemá či necítí.
Prima den, Eva.
Dobrý den, potřebovala bych poradit, už si sama dál nevím rady. Mám přítele přes dva roky, jsem s ním velice šťastná, vše nám výborně klape a nyní jsme se rozhodli založit vlastní rodinu (mám syna z předešlého vztahu). Moc se milujeme, přítel se opravdu snaží a veškerý čas tráví s námi, ale bohužel jsem mu už několikrát přišla na virtuální nevěru (v opilosti, když jsem byla v práci), byl to pro mě velký šok a zásah do našeho vztahu, do médůvěry k němu. Nejsem si jistá zda je to jen nějaká jeho úchylka, ikdyz vždy slíbil že už to nikdy neudělá, že mě miluje a nic mu ve vztahu nechybí, nemohu se zbavit pocitu že to udělá znovu, začíná mě ta myšlenka dohánět čím dál častěji a více. Nemám v plánu ho opustit, kromě toho jsem s ním šťastná, vím že lidé mají různé úchylky a chyby, kromě toho mame opravdu idealni vztah. Jen bych chtěla slyšet názor někoho nestranného, zda je možné že je to jen uchylka, která nemůže ohrozit nás vztah, zda se dá s tím něco udělat, zda se dá s mými pocity nějak pracovat, abych se ti tolik netrapila. Předem moc děkuji za vaši odpověď.
Dobrý den, problém virtuální nevěry je velmi častý jev nikoliv jen v manželství, ale v partnerských vztazích obecně. Doba tohle přináší. Nemusí to být jen úchylka, může to být i cesta pro zpestření intimního života jedince či dvojice. Ve vašem případě bude potřeba zjistit příčinu, či lépe řešeno motivaci, proč to vyhledává. Virtuální sex sám o sobě nemusí být problémem vztahu, ale pokud se jedná o cybersex, kdy je na něm partner závislý, pak může jít o závislost jako takovou a v tom případě bude potřeba vyhledat odbornou pomoc. Před tím však doporučuji náš partnerský test, kde tuto oblast spolehlivě měříme, a to ve dvou rovinách: virtuální sex a pak cybersex, který je již závislostí. Oboje se zdá být stejné, ale cybersex vyjadřuje míru závislého postoje na virtuálním sexu, který obohacuje jeho erotické vjemy. Nejedná se o závislost na látku, jako je tomu například u drogové závislosti, ale o závislost na prožitek sexuálního uspokojování formou komunikačních kanálů. Test https://www.partnerstest.cz/testy/ doporučuji partnerský, pro oba, kterým také zjistíte i vzájemnou kompatibilitu vztahu, a tak poznáte, zda je vhodné ve vztahu pokračovat, či vztah ukončit.
Prima den, Eva.
Dobrý den,
během studia na VŠ jsem poznala kluka, se kterým si skutečně máme, co říct. Dá se říct, že jsme si hned od začátku padli do oka. On v té době měl dlouholetou přítelkyni a já zase nijak netoužila po tom někoho si mermomocí najít, takže jsme byli přátelé. Ve druháku se náš vztah změnil. Začali jsme spolu trávit více času i mimo školu. Neustále mě někam zval a vraceli jsme se spolu zpět na kolej, kde oba bydlíme. Na Nový rok mě napsal, že se s přítelkyní rozešli a pak mě hodně nejistě pozval na rande (následně se začal omlouvat). Nutno dodat, že na to rande nikdy nedošlo. Proč? Od Silvestra jsme si začali psát. A to tak, že každý den, klidně i několik hodin v kuse. Stále jsme si měli, co říct. Svěřoval se mi se svými problémy, svojí tvorbou (je amatérský fotograf) a já se začala svěřovat jemu. Jenomže náš vztah byl dost neobvyklý. Zatímco přes internet jsme si psali, jak se máme rádi (dokonce došlo i k intimnějším věcem), na živu jsme byli pořád jen přátelé. Ani jeden z nás se nedokázal odhodlat udělat první krok, dá se říct. Dokonce mě pozval i na svatbu, kde fotil. Jednou večer mi napsal, že nad tím hodně přemýšlel a je mu se mnou dobře. A chtěl by to s námi zkusit. Samozřejmě jsem byla radostí bez sebe, protože už jsem do něj nějakou tu dobu byla zamilovaná. Bohužel druhý den to vzal zpět, se slovy, že jeho bývalá se chová divně (bydlí spolu na koleji a z finančního hlediska to jinak nešlo) a proto by to radši zatím nechal být. Pochopila jsem to. Tak šel náš vztah dál až do dne, kdy byl vyhlášen nouzový stav. A my se najednou tři dlouhé měsíce neviděli. Ze začátku jsme si psali a udržovali komunikaci, jak to šlo. Jenže pak to přišlo. Postupně se přestal ozývat, až to došlo do bodu, kdy jsem většinu konverzací začínala já. Zeptala jsem se ho, jak na tom vlastně jsme. Odpověděl, že si mě hodně oblíbil, ale radši by byl jen mým přítelem. Pochopila jsem to. A pak se přestal ozývat úplně s výjimkou toho, když něco potřeboval(to jsem najednou začala zase existovat). A já už toho měla akorát dost. S pomocí lahve vína (jinak bych to asi neudělala), jsem mu poslala zprávu, ve které jsem mu vysvětlila, že se mi nelíbí, jak se ke mě poslední dobou chová. Druhý den, když jsem si uvědomila, co jsem udělala (všichni mi radili ať jsem hrdá a nedoprošuji se a já se opravdu snažila), jsem poslala ještě jednu zprávu, ve které jsem se mu omluvila a rozloučila se větou: Ráda tě zase někdy uvidím. Měj se hezky. Tím snaha z mojí strany skončila. On zatím bohužel nereagoval. Vím, že bych to neměla dělat. Neměla bych se pořád tak snažit a trápit se tím. Ale je těžké se držet dál od někoho, koho mám ráda. I když mě teď z nějakého důvodu odstavil.
Dobrý den,
ráda bych znala názor nějakého odborníka. Mám od 1/2020 nového přítele ( mě 31, příteli 33 ) vše se zdálo dokonalé i okolí co ho poznalo ( rodina, nejbližší přátele ) mi říkali, že jsem “našla jackpot” i já sama měla pocit, že konečně někdo, kdo za to stojí. Před koronou jsme se scházeli jen na rande a poté jezdil domu, což mi přišlo neuvěřitelné čestné i napříč vzdálenosti – 2 hodiny za mnou, 4 hodiny rande, 2 domů – tzn. Celý den v háji a on neřekl ani slovo, že by mu to vadilo nebo ať ho nechám spát u mě a podobně. V době korony do práce nechodil a byl u mě a vše bylo super – staral se o mě, byl dokonalý. Když už se mohlo ven, jezdilo se hromadně na výlety, grilovalo – prostě ideál, ale sotva mu nastal pracovní zápřah, který se vinou korony i vzdálenosti dojíždění do ní vyšplhal v takřka nepřetržitou pracovní štaci, začala jsem vidět nedokonalosti – vinou únavy nechtěl nic moc podnikat, a mě to začalo dost vadit, což jsem mu i dávala najevo a situace vygradovala, když na dovolenou místo na wellness nebo někam chtěl být doma ( aby mi ukázal jeho kraj a aby si především odpočinul – osobně si myslím, že to byla souhra nedostatku financí a zájmu o to něco vymyslet ) a já mu dost jasně dala najevo, že dovolenou u něj doma pro mě není dovolená a podobné “keci” Zpětně když se zamyslím, si uvědomuji, že jsem některé jeho činy začala brát jako samozřejmost a naopak jsem začala pozorovat ty nedokonalosti – nechce chodit po výletech, po nákupech a podobně a začala jsem ho tím dusit – což vidím bohužel až teď. On na nic moc nereagoval, nechtěl se hádat, ale ani to řešit – což mě samozřejmě provokovalo a proto jsem byla jak kafemlejnek. No a momentální situace je taková, že máme 14 dní absolutního ticha, zprávy co mu napíšu ( celkem asi 4 ) si přečte, ale odpověď nulová. Telefon nezvedá. Zcela se odřízl od online světa – přestal chodit na soc. Sítě, přestal hrát společné hry, prostě, jak kdyby se po něm slehla zem. Vím, že si stěžoval, že je z práce unavený, bral si i přesčasy, protože mu klesly přijmy, ale to mi stále nepříjde jako omluva ani obhajoba pro to, aby se přestal úplně ozývat – stačila by hloupá věta – teď mě nech být, ozvu se… prostě něco. Každopádně teď nevím moc co dělat… zprávy, kde se snažím o smír a chci o věci komunikovat si jen přečte bez jakékoliv odezvy. Bydlí dost daleko na to, abych tam jako náhodně jela a z jeho okolí nikoho moc neznám ( potažmo viděla jsem je jen 1x ) Po celou tu dobu ticha mi to nahrává na to, že je proste fyzicky i psychicky vyčerpaný a tak než aby něco řešil radši se odmlčí, ale tahle situace přeci nemůže trvat donekonečna – bez ohledu na to, že mě je z toho psychicky taky dost bídně.
Dobrý den, budu zcela upřímná a asi se vám to nebude líbit, ale my vztahy řešíme a pomáháme je budovat a tak je upřímnost na místě. Přijde mi, že jak jste ho získala, tak jsem ho i ztratila, podle toho, co popisujete. Ano, doba Corony páry posílila, nebo je odloučila, Prostě Corona vztahy a lidi skvěle prověřila. Je logické, že pokud mu nastal zápřah a chtěl vydělat peníze navíc, musel sáhnout zejména do svého volna a něco pro to udělat, a také mi přijde že dělal. Pokud tohle hodnotíte, jak popisujete ( začala jsem vidět nedokonalosti – vinou únavy nechtěl nic moc podnikat, a mě to začalo dost vadit, což jsem mu i dávala najevo a situace vygradovala, když na dovolenou místo na wellness nebo někam chtěl být doma (aby mi ukázal jeho kraj a aby si především odpočinul – osobně si myslím, že to byla souhra nedostatku financí a zájmu o to něco vymyslet ) nepřijde mi, že jste byla tolerantní a empatická k jeho únavě a jeho situaci.
Nedivte se, že změnil postoj, muži nemají rádi tkat a výčitky a tlak než by něco řešili, raději to nechají být, neb „hysterku a flašinet nikdo nechce mít“. Muži v určité fázi chtějí prostě klid, stress ne! Od Vás podle toho co píšete stress šel. Já bych ocenila, že vám chce ukázat jeho místa, který považuje za hezká a život není jen o wellness, věřte, ale je o hodnotách a blízkosti toho druhého, chtít s ním tu přítomnost sdílet. Pokud jste se finančně nepodílela na útratách a bylo toho na něho hodně, prostě si mohl říct, že na to jednoduše nemá a nebude se hodit. Unavený člověk potřebuje přízeň toho, koho miluje a ne trávit čas na sítích a hrát tam hry. Pokud něco chcete řešit vy, tak to řešte konstruktivně, nebo vytvořte pohodu, aby měl partner důvod za vámi zajet a nikoliv výčitky.
Řešení:
– podle toho co píšete, já se mu ani nedivím, že se odmlčel;
– rozhodně doporučuji započít komunikaci, aby viděl, že máte o něj zájem (věřte, pokud je to upřímné tohle podvědomí vycítí) a popovídat si o tom, co se stalo a jak dál;
– já bych za ním jela, je to hezké gesto, než vypisovat smsky a snažit se to řešit touto cestou., Telefon je zkratka pro kontakt lidí, nic víc….
– chtějte vědět, jak cítí vás, nechte si nastavit zrcadlo, co bylo špatně (ano, nemusí to být příjemné, ale je to upřímné);
– pokud neuvidí a nepřesvědčí se, že má ve vás oporu, tak jste ho ztratil a přenechala hold jiné, která byla nebo bude více vnímavá a všímavá;
– to, že máte taky psycho-paniku se nedivím, ale cesta k řešení tu zcela jistě je, pokud již není pozdě. Pokud pozdě je, můžete se poučit a uvědomit si, že život není o FB a s tím spojených aktivitách, ale o realitě, přítomnosti, přítomném okamžiku, vnímavosti, toleranci a vášní.
Pěkný den, Eva. Dejte vědět, jak to dopadlo a držím palce!
Dobrý den, předně děkuji za rychlou odezvu. Co se týče Vaší odpovědi – v mnohém Vám musím dát za pravdu a sama jsem si to během toho nuceného ticha uvědomila. Avšak myslím si, že ve vztahu jsou 2 a že chybovat je lidské. A kor na zaćatku vztahu je zcela přirozené, že každý to vidí nějak – od toho tu pak je ta komunikace. Já si svou chybu uvědomila, ale myslím si, že nejsem sama kdo pochybil – viz jeho mlčení. V těch x zprávách co jsem mu napsala je jasně vidno a řečeno, že mě mrzí kam to až došlo a že bych byla ráda, aby se ozval, že si o tom můžeme promluvit a najít nějaký kompromis. Zcela otevřeně jsem mu napsala, že me to mrzí a že to kvůli tomuhle snad celé nezabalíme, avšak stále bez odpovědí. Přiznám se i, že jsem do této chvíle netušila, že tohle celé může rozpoutat pouhé nedorozumnění na trávení volného času a dovolené, a že to může stačit až k případnému ukončeni celého vztahu. Každopádně jak jste mi poradila ať zkusím rozhodně navázat komunikaci – o to se s rozestupy snažím po celou dobu ( píši v několika denních rozestupech, aby mu nestála za bokem jak stíhačka ) avšak pokud mi na nic z toho neodpovídá – nevím jak dál postupovat. Takže i milé gesto v podobě mé návštěvy u něj je realně možné až pokud se nějak ozve.
Dobrý den, ano. Pokud se neozve a „jakože se neozývá“, což není standardní postup, lze dovozovat, že má o vztah zájem. Takto mnoho lidí v nedořešeném vztahu reaguje, pokud již mají jiného partnera, a neví jak bývalý vztah ukončit. Můžete mu napsat poslední sms, zda hodlá ve vztahu pokračovat, a jak, anebo zda je to z jeho strany ukončené. K tomuto by se měl lidsky schopen vyjádřit. Pokud tak neučiní, běžte dál a mějte v sobě naději, že potkáte partnera, nikoliv iluzi vztahu, což se velmi často stává. Podle poučení se ze situace budete mít „náskok“ do dalšího vztahu. On ten pravý prostě přijde.
Mějte pohodu! a Jedna rada nad zlato pro všechny čtenáře: vězte, že „vždy je všechno jinak“ než se zdá, a „pokud to není jinak, je to vždy zcela jinak„. Mějte úsměv v duši, ten vrásky a starosti nedělá. Eva
Dobrý den,
Jmenuji se petr (23let) partnerka Tereze (22let), je tomu poměrně nedávno v srpnu tomu bude rok, co jsme spolu oficiálně začali vystupovat, jako pár. Oba jsme za sebou měli už nějaký ten vztah já konkrétně 3roky a partnerka 5let. Myslím si, že oba jsme začali s čistým štítem. Začátek vztahu byl perfektní konečně jsem si řekl, že jsem snad vyhrál jackopt a vše klape, jak má. To stejné jsem cítil ze strany partnerky, že je spokojená a vše klape, jak má. Trávili jsme spolu téměř veškerý čas v létě jsme byli společně na dovolené a vše bylo růžové. Následně přišla první vztahová zkouška, kdy partnerku postihl zánět pánevního dna a tudíž přišla o možnost početí přirozenou cestou. V této situaci jsem jí byl velkou oporou oblítal veškeré doktory, pomohl jí ze vším, tak jak se očekává od partnera. Po operaci mi řekla s pláčem, že už nemůže mít přirozenou cestou děti a že se na ní nesmím vykašlat. Touto cestou jsem jí řekl, že to nemám v plánu a ujistil jí, že je spousta metod jak si do budoucna pořídit případného potomka, poté kdy budeme oba naplno pracovat a bydlet společně a vše budeme mít připraveno na případného člena rodiny. Život plynul dále a partnerka se rychle uzdravila, díky koronaviru jsme dostali možnost přebývat v bytě partnerčiných rodičů, aniž bychom museli platit nájem, či služby. Řekl jsem si proč né, jsem s partnerkou rád a budeme společně každý den. Tímto jsem si řekl, že aspon přispěju do chodu domácnosti nákupem potravin, vařením, případně úklidem nebo zkrátka vším možným co bude potřeba, abych se podílel finančně na chodu domácnosti. Jelikož byla karanténa a partnerka není zcela akční tip veškeré aktivity byly defakto v pase, sem tak jsme se prošli, ale nic zásadního, ač jsem se snažil vytáhnout partnerku na kolo nebo na jinou alternativu, která byla dovolena, vždy jsem vycítil, že ona na to spíš není, že by raději určitě upřednostnila kino nebo něco v tomto smyslu. Celou záležitost jsem respektoval, né každý je na takové aktivity, ale chtěl jsem, at vidí že se jí chci věnovat a věnuji jí pozornost. Když mi to situace a čas umožnila, vyzvedl jsem jí po práci s kytičkou na sedadle, aby stále věděla, že o ní stojím. Jelikož mám rodiče rozvedené, tak se snažím každý víkend někdy pátek až neděle, ale z pravidla sobota a neděla strávit u jednoho z rodičů, často jezdila partnerka semnou, na těch pár dní. Vše klapalo do poslední chvíle, až 14 dní zpátky po příjezdu z víkendu, kdy partnerka o víkendu pracovala a tudíž jsme byli bez sebe byla jako vyměněná. Cítil jsem, že je něco špatně, neustále jsem se dotazoval, co se děje a ona, že nic. Následně se mi ke konci týdne konečně svěřila: My jsme spolu furt, já jsem měla takový klid, jak jsem tu byla sama o víkendu, nechápu jak jezdíš pořád od jednoho rodiče k druhému, to taky budeš, tak jezdit, jak budeme spolu bydlet? Z toho jsem usoudil, že jí nejspíš vadím a zamrzelo mě to a usnul jsem ten večer na gauči a ráno jí vzbudil do práce, posléze jsem si zbalil svou tašku, abych jí odpoledne nevyrušoval a po práci rovnou vyrazil na víkend k matce, aby partnerka měla klid. Následně se mě ráno zeptala, proč se balím a že jede semnou, ale řekl jsem jí, že tam stejně nechce jet, že mi to sama řekla a tak jí nechám, at si odpočine. Víkend ubíhal, ale já to v hlavě pořád zpracovával, co mi partnerka sdělila, několikrát jsem jí to i napsal, že jsem z toho vážně špatný. Posléze přišel pracovní týden a já tentokrát v úterý dorazil k partnerce, čekal jsem, že se na mě těší a bude chtít, at dorazím. Bohužel dostal jsem jen razantní otázku přijedeš ano/ne. Dorazil jsem, ale cítil jsem se divně. Fungoval jsem, jako vždy. Nakoupil jsem uvařil jsem, zeptal jsem se jestli nemohu s něčím pomoct a nebo jestli někam nevyrazíme se projít, at nesedíme stále doma. Bohužel nepodařilo se a zůstali jsme doma. Následně partnerka odvětila něco k početí mimina a jestli bych na to šel, ač vím, že bych na toto šel a podstoupil bych to, tak jsem odvětil, že ano ale je mi to krajně nepříjemné, aby mi někdo dal skleničku a sdělil mi, tam jsou dveře přineste vzorek. Partnerka na toto velmi negativně reagovala a urazila se. Nicméně na konci týdne jsem cítil, že atmosféra stále houstne, a proto jsem se zeptal, co se děje? V prvopočátku nic nic. Dostaval jsem ignor, proběhla lehká výměna názoru a jeden tichý večer. Následně druhý den jsem partnerce, ani nenapsal na dobré ráno smsku, několikrat mi vyčetla, že moje zprávy jsou na jedno brdo a poslouchat kolik mám v práci zásilek na rozvezení jí nebaví, a proto jak mi řekla, nepiš mi radeji nic, tak jsem tak i učinil. Následně mi do práce napsala smsku, ve které se mě zeptala jestli jsem si vzal oběd, který jsem den předtím uvařil, tak jsem stroze odepsal ne a pokračoval v práci. Následovala smska, jestli jsem naštvaný, tak jsem odvětil, že ano a to z důvodů, jak se v poslední době chová, že bych pro ní udělal první poslední a ona je taková negativní. Následně odepsala: Prostě už to necítím, jako předtím. Za to nemůžeš ty. Prostě jsi zlatý kluk vazim si te ty to víš, ale ja tahkle se akorát trápím, když slyším tvé názory, které se me uplně znechucují. Na tuto zprávu jsem nic slysluplného neodepsal a v sobě jsem si řekl, toto je začátek konce. Podobných sms zprác jsem už pár dostal a vždy to dopadlo špatně. Po práci jsem spěchal, abychom si sedli a pobavili jsme se o tom, byl jsem smutný, naštvaný a nevěděl co čekat. V první řadě jsem dostal na talíř záležitost ohledně početí a jaký jsem dal k celé záležitosti svůj postoj, ač na počátku operace jsem, řekl že je spousta alternativ a nemusí se bát, že budeme spolu. Vysvetlil jsem jí, že jsem to řekl možná příliš hnusně, ale že je to zpravidla myšleno, tak že to není nic příjemného, tak jako když se ona ten týden vyslíkala do naha před kardiologem, že jí to taky nebylo příjemné a tak jsem chtel popsat ten svůj postoj, že to udělam, ale není mi to příjemné, ač je to normální. Následně řekla, že tatko jsem jí to původně neřekl a že jsem si to určitě vymyslel, jak to ted podat, abych nevypadal, jako blbec. Následně jsem se zeptal co jí vadí, nebyla moc schopná se na toto téma bavit, ale řekla že jí vadí, dyž si nevezmu talíř a nadrobím v kuchyni na stole, který musí ona posléze téměř každé ráno uklidit, za to jsem se omluvil. Nicméně předtím to byla voda v kuchyni (na kterou jesm si začal dávat vždy pozor) nebo (deka rozprostřená na obývacím gauči). Na tyto dvě veci jsem si dával už vědomě pozor, tu třetí bohužel nikoliv. Po výměně názorů jsem jí řekl, že jí miluji a nechci o ní přijít, že mi to je vše líto a že o ní stojím. Zeptal jsem se jestli chce být sama a ona, že ano. Přichystal jsem si svou tašku a připravil se na odchod z bytu, než se zavřeli dveře zeptal jsem se jsme spolu a partnerka odvětila Ano. Následně jsem sednul do auta a odjel na vysočinu, kde jsem byl pozvaný na grilovací párty, díky aplikaci v telefonu mě partnerka sledovala, kam jedu a napsala mi, že jsem blázen a za kým jedu. Odvětil jsem za kamarádem ze školy, odepsala hlavně opatrně a víc nic. Od tohoto dne se mi už neozvala, ani telefonicky, ani smskou, že by o mě stála nebo projevila zájem. Dnes začíná 4 den, kdy partnerka neprojevila zájem, ani sebemenší kontakt. Za sebe mám čisté svědomí, řekl jsem že o ní stojím a že chci být s ní, proto doufám že krok by měla udělat ona. Po dvoudenním čekání jsem kontaktoval kamarádku od partnerky a zeptal se co mám dělat, tak mi poradila dej tomu čas klidně do toho pátku, kdy to bude cca týden a pak by se zeptala, jinak vypisování a naléhání nemá smysl. Ujistila mě že o mě mluvila v její přítomnosti vždy hezky a byla spokojená, ale že ted dlouho nebyli v kontaktu, že neví co se děje, ale že terka je doslova Střelech ( i ve znamení) a nekdy jedná zbrkle a sdělila mi, že v předešlém vztahu několikrát došlo na lámání chleba a ona i tak setrvávala v něm, ač věděla, že je to na spadnutí. Proto bych rád věděl, jak se k celé situaci postavit a jak dostat vše do původních kolejí. Jelikož mám před sebou přípravu na státnice, nemohu se díky celé této situace, ani na školu pořádně soustředit a často pozoruji, kde partnerka se nachází, případně projíždím sociální sítě.
Petře, evidentně to není lehká situaci, nikoliv však taková, že by neměla řešení. Mám sice pouze vaší verzi, ale i tak se mi jevíte jako pozorný , empatický partner. Podle všeho vaše partnerka ještě není nastavena na společné soužití se vším, co tomu patří a tedy i rodiče vás obou, neb jsou součástí vašeho života. Není pochyb je jí teprve 22 let. Covidová doba hodně vztahů prověřila a vyselektovala. Víte, popravdě vám poradím, nechte partnerku jít, ona se rozhodla nekomunikovat, vám to zranilo srdce. Nezmění se, něco si řeší a vás tam prostě nepustí. Já jsem sice zastáncem budování vztahů a jejich udržování, ale věřte mi, že bez komunikace to prostě není možné a pokud zaujala tento postoj, bude ho mít pokaždé při podobné situaci. Úplně na rovinu řeknu i to, že jste oba nedozrále osobnosti, vezměte v potaz, že člověk dosahuje zralosti až kolem 26 roku. Prostě si užívejte!!! a doporučím vám, nesdílejte s partnery „polohové služby v telefonu“ nechte si taky nějaké soukromí. Je to sexy a vzbuzuje to zájem, nikoliv „stíhačku“- prověřovačku, kde si byl a s kým??? Proč?
Pokud máte mít komplikovanou – nekomunikativní partnerku ve vztahu je to těžká pozice, která nikam nevede. Tyto typy žen či mužů je skutečně lepší nechat je v tom, co si vymyslí a oni, časem po rozchodech či dozrání pochopí, že musí postoj změnit.
Moje rada zní:
1) konfrontujte jí s vaším rozhodnutím ze vztahu odejít na základě jejího postoje (pokud se tak chcete rozhodnout), ale pak už se k ní nevracejte. Ztratil byste svou pozici „samce“ a byl byste jen za slabocha a stejně by se situace opakovala;
2) pokud se nechcete smířit s rozchodem, dejte si možnost naposledy promluvit, ale já to jako vhodné řešení nevnímám. Na to ta doba totiž již byla.
3) Je vám 23 let, co chcete řešit? užívejte si, není čas ani na dítě, ani se vázat, pokud to není partnerka, která je tak vyzrálá, že chce sdílet s vámi společně, a to zřejmě tak nevypadá. Ceká vás tolik lásek a hezkých zkušeností…..
Eva.