Ve vztahu jsou nejpodstatnější tři věci: vzájemná úcta, respekt a ponechání dostatečné osobní svobody. Bez nich i nejvášnivější vztah zajde na úbytě. Další veledůležitým předpokladem je komunikace, pravdivost, nepotlačovat emoce a přijmout zodpovědnost za stav vztahu. Manipulace a komandování fungují jen dočasně. Hledejme raději pozitiva a radujme se z maličkostí. Vždyť každý den je darem a je jen na nás jak s ním naložíme.
Jste žárliví?
Zbytečně. Smiřme se se skutečností, že nikdo nemůže vlastnit jinou lidskou bytost. Dokonce ani rodiče nemohou vlastnit své děti, mohou je jen vychovávat, milovat a starat se o ně. Žárlivost není nic jiného, než chorobná touha vlastnit, mít jen sám pro sebe.
Rada pro vás:
- Učme se zvládnout svou majetnickou touhu, tím ovládneme svou žárlivost.
Jak bojovat s žárlivostí?
- najděme sebejistotu a sebeúctu
- připomeňme si své klady a silné stránky
- věnujme se svým koníčkům a snažme se v nich vyniknout
- nikdy se nesnažme svého partnera kontrolovat, dopřejme mu dostatek volnosti
- nepopřávejme sluchu pomluvám
A jak se zbavit žárlivosti?
- především práci na sobě samém
- nesnažme se partnera předělat podle svého, to stejně může jedině on sám
- zkusme se podílet na aktivitách svého partnera a věnujme mu svou podporu. Nepleťme si to však s kontrolou!
- pokud nebudeme partnerovi důvěřovat, brzy budeme mít k nedůvěře příčin víc než dost
- práce je skvělým lékem na žárlivost, nic se však nesmí přehánět, rovnováha je potřebná
Naše rada na závěr
Buďme věrní. Sami sobě, partnerovi, dětem, zásadám. Věrnost je sice ctnost, ale zvykli jsme si ji považovat za hloupost a přežitek. Věrnost má však stále stejnou hodnotu.
S manželem jsme spolu 20 let, máme dceru, 16 let. V minulosti jsme měli sem tam nějakou krizi, ale zvládli jsme ji vždy bez odborné pomoci. Nikdy jsem na manžela nežárlila, on nežárlil na mne. Před pár týdny manžel obnovil vztah se svou bývalou partnerkou, která byla eště před tím jeho dobrá kamarádka. Navázali na jejich kamarádský vztah, resp. manžel tvrdí, že jsou jen kamarádi. Dotyčná je bez partnera, bez rodiny, manžel tvrdí, že je ve špatném psychickém stavu, hlavně kvůli své nadváze a osamělosti a snaží se jí pomáhat. Nabídl jí pomoci zhubnout, takže spolu plánují sportovní aktivity (lyžování, plavání, bruslení, běh, …)Scházejí se spolu cca 2x týdně, manžel k ní dochází i do pronajatého bytu, aby měli klid si popovídat, často si také píšou přes FB. Manžel mne o všem zcela otevřeně informuje, o jejích pokrocích se snižováním váhy, o jejích problémech s předešlými partnery, ujišťuje mne, že nemám proč na ni žárlit, že miluje jen mne, naši dceru a neplánuje na tom nic měnit, chce jen pomoci své kamarádce. Já se ale bohužel i přesto trápím, vidím v dotyčné svou sokyni, která se mi snaží manžela odloudit. Snažím se eliminovat žárlivé scény, ale úplně se mi to nedaří. Kdykoli jsou spolu, trpím. Je moje žárlivost na místě nebo mám zkrátka manželovi více důveřovat i za cenu, že bude trávit více času mimo domov? Je z odborného hlediska takto kamarádský vzah mezi mužem a ženou běžný nebo je zde potenciální riziko, že přeroste v jiný, bližší vztah a přispěje k rozpadu našeho manželství?
Dobrý den pani Jano, věřím, že Vám naše rada pomůže. Situaci, kterou popisujete je z prvotního pohledu naprosto běžná a ničím výjimečná. Na druhé straně, jak popisuje může „svým nevtíravým“ způsobem vážně narušit partnerský vztah. Je normální, že partneři mají i své přátelé a známě a taková přátelství jsou pevně svazky mnohdy na celý život. Také je známo o ženách, že mají „šestý smysl a dovedou signály konkurence vycítit dříve, než cokoliv nastane“. Znáte to, je to v hlavě, pořád vás to nutí přemýšlet a vracet se k tomu častěji a častěji, a nakonec vás to budí i v noci. Najednou začnete pozorovat zněny a problém je na stole. Jedním slovem člověk začne konstruovat a už v tom jede. Nakonec se do toho zamotá tak, že neví, kde ta pravda vlastně leží.
Mně zaujalo několik vět: Scházejí se spolu cca 2x týdně, manžel k ní dochází i do pronajatého bytu, aby měli klid si popovídat, často si také píšou přes FB…. Je moje žárlivost na místě nebo mám zkrátka manželovi více důvěřovat i za cenu, že bude trávit více času mimo domov?
Máte-li tento pocit, jak popisujete, je to pocit zcela oprávněný a máte na něj, stejně jako i na žárlivost právo. Ničím se tím nedopouštíte, pokud není žárlivost bezdůvodná až patologická. Cítíte se být ohrožená a v podstatě jste odkázaná pouze na to, co Vám manžel sdělí. Svůj vztah jste jistě budovali a není lehké čelit situaci a zachovat se jako milující manželka a být nad věcí, když máte brouka v hlavě.
Není možné na vše otázky detailně odpovědět, na to slouží naše manželská poradna, kde si můžete vybrat odpovídající balíček a objednat se.
Jedna rada pro všechny vaše pochybnosti a dotazy zní:
Zapojte se i vy společně s manželem do jejich aktivit, povídání si, sdílení času v jejich soukromí. Máte na to právo a ničeho se nedopustíte. Jinými slovy řečeno, když budou spolu, vy budete s nimi. Věřte mi, že to jednoho z nich přestane bavit. Pokud by manžel tuhle strategii odmítl či naznačil nevhodnost chování (jak budu před ní vypadat…co tím sleduješ…. to mi nevěříš, co ti říkám, nemáš důvod žárlit a podobně…), pak není něco v pořádku a vaše obavy můžou být oprávněné. varovné. Doporučuji vám za účasti vás tří si otevřeně promluvit, že se vám to nelíbí a pozorně sledujte jejich reakce. Na rozhovor předem manžela neupozorňujte, pouze naplánujte společné cafe. Na setkání se sama připravte a vyjádřete. Rozhodně to za záchranu manželství stojí a důvěřuj znamená prověřuj, korektním a férovým způsobem, kterým je rozhodně otevřená komunikace za účasti všech stran.
Srdečně Eva.
Zaujímavý článok, ktorý je hlavne pravdivý. Žiarlivosť tu vždy bola a vždy bude. Preto je dôležité si to včas uvedomiť a pracovať na tom. Ten pocit, ktorý v nás hlodá stále, keď sa partner neozýva, čo robí, kde je a s kým je. Je to proces krok za krokom a tento článok je super návod. Ďakujem
Pane Jozef dobrý den, děkuji za feadback. Jsem ráda, pokud Vám článek a naše rady pomohly. Je cílem naší on-line poradny, poskytovat relevantní odpovědi našim klientům i čtenářům blogu.
Prima den, Eva.
Dobrý den, jmenuji se Eva Magdalena a je mi 25 let, vím, jsem ještě relativně mladá, ale vyrůstala jsem hlavně s dospělými a tak jsem si hledala vždy i starší partnery, určitě to ma i souvislosti s tím, že moji rodiče se rozvedli když mi bylo 8 let. Chci se ale zeptat na jeden problém, Který mne trápí víc a víc. V každém vztahu co jsem měla, mě buď partner podvedl a nebo si dlouze psal například a bývalou přítelkyní a pak to nakonec také přešlo do intimního vztahu. Nicméně jedna situace mě poznamenala nejvíc, když jsem svého partnera viděla, jak spí se svojí bývalou přítelkyní. Teď mám po roce co jsem byla sama přítele, který je o 13let starší než já, je mu 38 let, nemá děti, nemá žádné závazky co se týče bývalých partnerek nebyl ani zasnoubený ani ženatý, od 25 let podnikal a na nějaké utváření vztahu nebo aby myslel na rodinu apod. na to neměl myšlenky. Nicméně já po mé zkušenosti jsem žárlivá, on je ale extrémně žárlivý a také mu vadí hodně věcí. Oba nemáme žádné sociální sítě, na začátku vztahu jsme se domluvili, že si budeme říkat kdo nám co píše apod.nebo kdo nám volá, abychom si věřili. Přítel by ani nevydržel, kdybych pracovala s chlapem v práci. Ani jednomu z nás to nevadilo a navrhnul to vlastně první on, ale když je nějaká rozepře nebo se na něčem neshodneme, tohle mi vyčte, že mi vše musí říkat apod. Přitom si to říkáme oba vzájemně. Nebo nevím, zda je normální, když mi řekne, že jeho maminka klidně pozve jeho nějakou bývalou k nim domů na kafe, že se s nima normálně baví, že kdybychom jeli někdy k rodicum na návštěvu, tak ji tam můžu vidět. Zatím se to nestalo, vždy mi to řekne v afektu, přijde mi, že mě chce naštvat. Ale mě vadí, že bych poznala jeho bývalé, že se jeho maminka normlane bavi s jeho byvalyma, že si ona s nima nejspíš i napíše. Není mi to příjemné, ona je taková, že je schopna mému příteli o nich říkat co si psali, jak se mají apod. Mě pak přijde, jak kdyby me házeli na druhou kolej. Jakobych neměla u nich doma místo a nevážili si mě. Moji maminku by tohle nenapadlo, je zvát k sobě domu nebo si s nima psat nebo volat. Je to normální? Nebo jsem prostě jen extrémně žárlivá? Děkuji Vám za odpověď.