Mladé slečně Lucii (na přání klienta uvádíme pouze křestní jméno) je 26 let a již 3 roky žije se svým přítelem. Přišla za námi s velmi choulostivým, citlivým problémem, a sice že nenachází potěšení v sexuálních prožitcích se svým partnerem – navzdory tomu ho miluje, říká, že je „srdečný, obětavý a je takový, jaký by chlap měl být“. Lucie se však dále svěřila, že vyvrcholení při pohlavním styku dosáhla pouze pomocí imaginací ženských partií, a že za normálních podmínek s partnerem ní sex „ani nehne“. Zkrátka a dobře naše klientka se z psychologického hlediska ocitla v patové situaci. Měla by dát přednost roli správné přítelkyně? Nebo poslechnout své srdce a adaptovat svůj život na nové koleje alternativní orientace?
Nechť tě provází síla
Homosexualita je dnes již naprosto běžný fenomén, se kterým není třeba bojovat, natož ho „léčit“. Ačkoli by se v případě Lucie dalo spekulovat o možné bisexualitě, po provedení testu orientace jsme jednoznačně došli k závěru, že Lucie vykazuje většinu typických znaků pro homosexuály. Při další schůzce jsme klientce ukázali výsledky testu – ukázali jsme ji něco, co už delší dobu věděla. Kdyby slunce představovalo pravdu, ono testování pouze jako by odehnalo mráčky zakrývající tu rozžhavenou hvězdu. Lucie zřejmě pochopila a konečně mohla vyslovit ta slova: „Jsem lesba“. Po provedení dalších osobnostních testů jsme ji seznámili s dnešní podobou registrovaného partnerství a možnostmi adopce dětí. Po skončení sezení nám poděkovala a vyšla ven se znalostmi svých vlastních hodnot a svého vztahového potenciálu.
Je jasné, že do světa vyšla jiná Lucie, než jaká před týdnem sahala po zvonku u hlavních dveří. Je nová Lucie lepší než ta předchozí? Bude nyní šťastná? Co si o tom myslíte vy?
Dobrý den, paní Evo,
chtěla bych Vás poprosit o Váš úhel pohledu na mou současnou situaci a případně radu co dál. Již asi půl roku cítím značnou nejistotu ve svém současném vztahu. S partnerem nyní bydlíme spolu cca rok a půl, známe se téměř 2 roky. Já se cítím jako bych se točila s ním v kruhu, někdy nám je spolu dobře, jindy si říkám, že to již nevydržím a musíme jít od sebe. Už několikrát jsem kvůli naším neshodám brečela, nehádáme se, ale někdy u nás panuje tichá domácnost a některé situace, které spolu prožíváme mi vyloženě vadí. Nejvíce nám to neklape ve společnosti ostatních lidí u rodiny i přátel. Přítel je dosti žárlivý, když pije alkohol, tak se jeho žárlivost ještě stupňuje, nevhodně o mně mluví, snaží se mě před kamarády třeba shodit nebo mě prostě odstrkuje a nechce se se mnou bavit, je naštvaný… Já kvůli těmto situacím často brečím, protože mě to velmi mrzí. Dokonce jeho žárlivost zasahuje i v případech, kdy se třeba bavím s kamarádkou a on není ve středu mé pozornosti. Jeho naštvanost se projevu je tím, že mě odstrkuje, nechce se se mnou bavit… Dá se říct, že by mě chtěl asi jenom sám pro sebe a pořád. On o mně řekl, že jsem sobecká- na tom je možná něco pravdy, to přiznávám. Taky vím, že jsem ráda ve společnosti středem pozornosti, ráda se bavím, směju. Kolikrát mi přijde, že bych si třeba nějaké výlety s rodinou užila více bez něho, kolikrát se naštve a já nevím proč a on mi to neřekne… Potom se např. den nebavíme, pak z něho tedy dostanu to, co mu vadilo- on řekne, že mu třeba vadilo, že jsem chtěla dělat něco, co sice chtěla většina skupiny, ale on byl proti a vyčte mi, že jsem to neměla tedy propagovat a podobné věci. Taky mě nebaví způsob života- práce, večeře, seriály a spánek, co spolu třeba nyní vedeme. Pro mě je to hrozné nežití, já potřebuju akci a v poslední době cítím ještě stále větší potřebu se někde usadit a začít něco budovat, ale vůbec si nejsem jistá, jestli právě s ním. Nyní mám hodně období bilancování i v rámci mých partnerských vztahů obecně. Často myslím i na svého bývalého přítele, kterého jsem potkala před několika měsíci v hospodě, teda i s jeho novou přítelkyní a vracím se do té doby, kdy jsme byli spolu a lituji toho, že jsme se rozešli, protože se mi nyní zdá, že ty věci, kvůli kterým jsme se rozešly, byly úplně zanedbatelné, nyní bych mu to chtěla napsat, ale říkám si, že je to nevhodné, rozvod jsem iniciovala já a on má novou přítelkyni, asi je šťastný, nevím- já se s ním tenkrát rozešla, protože mi přišlo, že nemá svůj názor na věci, poslouchá, co mu říkají ostatní, hlavně jeho mamka a že se mně neumí zastat, ale vím, že zase ve společnosti jsme byli společně úplně v pohodě, ale je to těžké teďka zpětně vzpomínat, vím že vzpomínky si hlava upravuje po svém, přesto bych mu nejradši napsala… Pak se mi do tohoto všeho hlavou promítá ještě jiskření s jedním kamarádem, po kterém jsem dlouho toužila před současným přítelem, když jsem byla sama- on je součástí jedné party, kterou máme asi po 4 roky, ale původně o mě nejevil moc zájem a já si tedy mezitím začala se současným přítelem. City k němu ale přesto úplně nevymizely a v nedávné době jsem již cítila jiskření oboustranné, i kamarádka mi to potvrdila, přesto jsme si to s tím kamarádem nikdy neřekli a nikdy nic nebylo. Já jsem teď úplném rozpoložení, říkala jsem si, že to třeba čas nějak vyřeší, ale je to už půl roku a je to pořád stejné. S přítelem se bojím rozejít, abych toho pak jednou nelitovala, stejně jako nyní lituji rozchodu se svým ex, nechci se unáhlit, také to není jednoduché, bydlíme spolu… Já vím, že má přítel hodně dobrých vlastností, když řeknu, tak mi pomůže téměř se vším, není to žádný skrblík, rádi spolu jezdíme na kole, na výlety, máme se spolu dobře, rodinu má také úplně v pohodě, ale děsí mě moje myšlení, citová rozpolcenost a stále se opakující situace, které mě nutí přemýšlet o rozchodu.
Dobrý den, problém, který popisujete není na jednu odpověď, ale na několik etap. Nicméně, co mohu doporučit, abyste měla jistotu je udělat si Partnerstest. Ten vám skutečně ukáže věci takové, jaké jsou a budete moci vidět vaši kompatibilitu a můžete stavět na reálných informacích. Minimálně je vhodné si ho udělat pro sebe a vědět vlastní limity a hodnoty ve vztahu. Peníze, které investujete do testu, investujete do vztahu a zejména do své jistoty.
Říkáte, že máte strach se rozejít, abyste pak nelitovala. Je potřeba si uvědomit, zda jste schopna nadále žít s žárlivým člověkem, pro kterého v jeho stavu žárlivosti (kdy je ve své rauši) nemáte cenu a čelíte ublížení a slzám. Vztah je o budování a kompromisech a já bych doporučovala s partnerem mluvit o budoucnosti a vašich vzájemných rolí ve vztahu. Budete vidět, zda to má nastavené jeky vy nebo diametrálně jinak.
S pozdravem, Eva.
Dobrý den. Potřebuji poradit. Seznámila jsem se s jednou holkou. Psaly si, psala že je pracovně odejitá ale že mě chce poznat a že az přijede domů, tak neplánujeme vidění. i si dál píšeme a dokonce jsme se spolu asi před týdnem sešly. Hned jsme se objaly, hned jsme si udělaly společnou fotku. Když jsem se jí pak ptala kam tu fotku poslala řekla, že si ji uložila. A řekla to tak vážně. A mam pocit, jestli i tu fotku někomu neposlala. Ale nevim. Dost se mi otevřela, co se týče osobních věcí…. na to že je spíš takova, ze se nesvěřuje, tak me to potěšilo. Ukazovala mi i přes zprávy svou rodinu, což asi taky každý nedělá… Poslala mi jedniu video, jak je se svou sestrou a jak mi tam říkají, že jí její ségra pozdravuje. To asi taky každý nedělá. Bylo to moc fajn. Už na začátku, když jsme si psaly se svěřila, že nemá kolem sebe moc lidí a ze ma max svého nejlepšího kámoše. A že jinak vztah nechce, že si prožila dost toxických vztahů a že proto asi žádný vztah nechce. Že jí ani nebaví se zase znovu s někým seznamovat, že první krok u ní byl ten, že si stáhla seznamku. Ale že víc nechce. Že už ji nebaví se seznamovat pořád dokola… Že je taková nestabilní. Že někdy vztah chce a někdy ne. Že až buxe vědět co a jak, tak že to bude řešit. Ale že někdy je ráda sama. Ukazovala mi i konverzace svého ex přítele jak je na ni hnusný apod. Já si taky prožila dost toxických vztahů a bojím se i já si připustit někoho k tělu, ale s ní mi bylo po dlouhé době moc dobře. A chtěla bych aby to pokračovalo dál a dál se poznávaly. Ale je taková, že málo co dá najevo. Navíc je povoláním voják, takže je i taková „tvrdší“ a sama psala, že chce vedle sebe holku, která bude silná nejen v názorech ale i celkově. Je asi silná osobnost, takže potřebuje vedle sebe někoho silného asi. A že má ráda holky ochranářské a i sebevědomé apod. Já ji psala, že taková i jsem a ona napsala: „myslíš, že bych jinak ztrácela čas? Přiznala se, že dřív něco měla s tím kámošem ale že žádné city apod tam nejsou. Že jim to vyhovuje tak, že po ní nic nechce a ona taky ne. Takže je to na bázi kamarád taky rád ale nic víc.Jsem ráda, že ke mě byla upřímná a řekla mi to i když nemusela.Když jsem ji pak napsala, že to není věc, kterou bych chtěla slyšet, tak mi řekla ať nežárlím a že není důvod z toho mít špatný pocit apod. Pak jsem ji jednou napsala, že tehdy to setkání bylo moc fajn a ze jsem se cítila dobře. A ona, že neví, co mi má na to napsat. Že nechce, abych se soustředila jen na ni a jiné holky mě nezajímaly. Že je bisexuálka ale že ji vic sexuálně přitahují holky a že nové kluky nehledá…Ja že jak to vidí mezi námi dal apod možná že bylo moc brzy se na tohle ptát. Možná mezi námi nejdřiv chtěla vytvořit určitou důvěru a chtěla tomu dát volný průběh ale .ožná cítila i určitý nátlak, protože mi napsala, že neví co má na to napsat a pak už neodepisovala. To mě trochu zamrzelo ale řekla jsem si, že na ni nebudu tlačit a budu si s ní psát dál. Trochu jsem se bála, jestli se mi ozve ještě potom ale psala dal. Píšeme si asi už 2 měsíce a viděly se zatím jen jednou. Někdy mám pocit, že by i vztah chtěla, podle toho jak píše nebo reaguje ale asi se hodně bojí. Podle toho, co mi řekla se ani nedivím. Teď mi ale přijde v poslední době taková odtažitá. Včera jsem ji psala a ani si zprávu nezobrazila. Dneska už se ozvala a když jsem se ji ptala jestli se něco neděje, tak řekla ze ne. Snažím se na ni moc netlačit a nepsat ji zase každý den. Ale dřív se ozvala i sama a teď když nenapíšu ja tak se sama neozve. Mám trochu pocit, že s tím kámošem to nemá moc vyřešené… I když si to nechce asi připustit. A mám i pocit, jestli třeba u mě nezjistili, že jsem hodná, trpělivá apod a ze se k ní i můžu dostat blíž… Když jsme byly spolu. Pořád jsme se sebe nevědomě dotýkaly, když jsme seděly vedle sebe v autě a viděla, že mi tam někdo napsal, což byla kámoška, tak mi říkala můžeš se podívat kdo ti píše. Určitě to budou samé holky. Tahle reakce mě trochu zaskočila ale tak příjemně. Že ji to není jedno kdo mi píše. Sama mi ukazovala kolik lidí ji reaguje na různé příběhy na sociálních sítích a jak jí to otravuje apod. Je to moc hezká holka takze není divu..Ráda bych ji poznávala dál, a časem se s ni třeba zase sešla a někam pozvala. Ale bojím se, abych ji zase nějak nevyplašila. Po všech zkušenostech je dost opatrná. Když jsem se ji předtím ptala proč mi nepíše apod tak mi vždycky dokazovala, že nemá čas, že je někde venku nebo i u rodiny. Já upřímně nevím, jak to mezi námi vidí dál a co mám dělat. Jestli ji dal poznávat a nebo vzít odvahu a časem ji někam pozvat. Chci ji ukázat, že každý není takový. A že není každý toxický. Ale jsem z ní trochu zmatená. Někdy nenapíše vůbec, někdy až za pár hodin, někdy hned někdy hodí jen zobrazeno…. Fakt nevím co si myslet. Určitě si nepíše jen semnou. Ale ráda bych aby si uvědomila, že ji nechci ublížit. Ale zase nemůže být snaha jen na jedné straně.